Návrat den první

Tolik se toho změnilo

Návrat po několikaměsíčním odloučení může být plný elánu, těšení, ale též nervozity až strachu.

V průběhu distanční výuky byly některé děti v kontaktu pouze během online výuky, jiné se setkávaly venku, některé čile komunikovaly přes sociální sítě, bohužel některé i z tohoto mála vypadly a nebyly v kontaktu vůbec. Myslím tím sociální kontakt, při kterém se vytvářejí vazby mezi dětmi, vazby a vztahy i v celém třídním kolektivu.

První den by měl být připravený, pro menší děti klidně nějakou milou pozorností, jako je obrázek na tabuli, či v lavici, který nese vzkaz, bez vás to tady nebylo ono a těšili jsme se. Pro starší děti klidně neformální aktivitou, která je hned neuzavře do lavic, společná procházka, posezení venku.

Tento den by také měl být plný pozornosti, jak spolu děti komunikují, kdo stojí stranou, jak se za tu dobu děti změnily. Důležitá otázka zní: Jak je potřeba upravit přístup k nim? Měsíce odloučení je dlouhá doba a před vámi stojí možná úplně jiná třída, kterou jste neviděli průběžně růst.

Děti opouštěly školu s různými kamarády, které však v průběhu odloučení mohly z různých důvodů ztratit. Ne všechny děti jsou jak ryby ve vodě ve virtuálním světě, u někoho převážil strach a obavy, jiné zase aktivně všechny oslovovaly, někdy až moc. Setkávání ve virtuálním světě není totéž jako tváří v tvář. Za klávesnicí se spousta věcí mění, nevidím výraz obličeje, vyznění krátkých textových zpráv je častým zdrojem nedorozumění, za klávesnicí se ztrácí zábrany a útočit je snazší. Tyto na začátku drobné konflikty mohly postupně přerůst ve velký problém a je třeba pomoct dětem ho vyřešit, aby se jim nekazila atmosféra ve třídě. Pomoc řešit konflikty ale vyžaduje důvěryhodné prostředí a čas.

Proto ponechme učení chvíli stranou, v zátěžovém prostředí to nejde tak dobře a ten čas se nám bohatě vrátí!

Škola je živý organismus, ve kterém se musí skloubit tlak na zvládnutí učiva, tlak na hodnocení, ale čím dál více převládá role socializační, která má stejnou váhu jako vzdělávání. Vzájemně jsou propojené.

Ve třídě, kde jsou problematické vztahy, se špatně učí, a to pedagogovi i dětem. Je potřeba si vytvořit bezpečné a přiměřeně klidné prostředí a tato energie se bohatě vyplatí. Cílem není, aby spolu všichni kamarádili, to je nemožné! Cílem je vzájemný respekt. Ten ale primárně musí přicházet od pedagoga, který je vzorem, s citem a respektem k odlišnostem dětem ukazuje, jak na to. Pedagog je profesionál.

Tam, kde se střídají pedagogové, je třeba společně diskutovat, jak třída reaguje, co se tam osvědčilo a co selhává. Stejně tak, jak chceme, aby spolupracovala třída, tak by měla spolupracovat sborovna pedagogů.

Cílem všech pedagogů a vedení škol by mělo být bezpečné a klidné pracovní prostředí, kde všichni hledají cesty, jak tohoto cíle dosáhnout, bez vzájemného hodnocení, ale velkou mírou porozumění, sdílení a ochotou si pomoct, když se něco nedaří. Tento vzkaz potom posunout dále do tříd.

Všichni se na tento moment velmi těšíme, tak nepodceňme přípravu a pojďme si to užít spolu, aby konečně slovo spolu dostalo zpět svůj význam a pedagogové nám ukázali cestu.