Nejčastější otázky a odpovědi

To jsou v tomto období nejčastěji kladené otázky rodičů dětí v předškolním věku. Mnozí z nich se domnívají, že odklad školní docházky je určen k prodloužení si dětství a že rok navíc v MŠ jejich dítěti jen prospěje. Doporučení k nástupu dětí do školy o rok později se však zvažuje z mnohem vážnějšího důvodu, než je jen ten, že se narodily v letních měsících a tím pádem mají nárok užít si ještě bezstarostného hraní v MŠ. Datum narození je samozřejmě důležitý, ale ne jediný rozhodující k odepření dítěte stát se pohodovým školákem. Nepodceňujte to a zkuste pečlivě zvážit všechna pro a proti pro započatí tak důležitého období vašeho potomka, jako je stát se prvňáčkem. Ideální je poradit se s odborníkem.

Nejste k tomu dostatečně odhodlání? Možná vám pomůže dozvědět se třeba více např. prostřednictvím článku, na který jsem narazila v MF Dnes. Ten celkem výstižně a odborně, navíc podrobně popisuje způsoby zhodnocení připravenosti dětí do školy, dále nástrahy a příčiny nezdárného rozhodnutí, či už pro školu nebo MŠ. Jestliže díky němu zjistíte, že to s vaší ratolestí a jeho rolí stát se brzy žákem 1. ročníku není tak jednoznačné, doporučuji využít odborného poradenství.

„Ať už se rozhodnete jakkoliv, musí pro to být pádný důvod. Pokud malého človíčka natlačíme do školní lavice dřív, než je k tomu připraven, téměř jistě v něm vzbudíme ke škole odpor. Zbytečné trauma z neúspěchu se s ním může vléct pěkně dlouho. A naopak: Pokud bystrého šikulu necháme o rok déle ve školce, jeho síly leží ladem a nerozvíjejí se. Dítě ztrácí motivaci, nudí se a další rok už máme být kumšt ho něčím zaujmout.“ (Úryvek z článku v MF Dnes)

Více na: www.idnes.cz – článek Půjdu už do školy? (nebo mi dáte ještě odklad?)

K této otázce bychom rádi přistoupili trochu obšírněji, abychom zprostředkovali co nejvíce informací ohledně zralosti na školu, jelikož je to v současné době velmi diskutované téma a informací je někdy až dost, ale je třeba se v nich zorientovat. Pokusíme se též připojit možnosti procvičování hravou formou, další náměty budeme postupně vkládat do záložek pro předškoláky a pro inspiraci.

Kdy je dobré uvažovat o vyšetření školní zralosti a případném odkladu školní docházky. Je to v případě signálů od učitelek z předškolního zařízení, a dále dle vlastních zkušeností s dětmi doma, když budete zkoušet nějaké cílené úkoly z různých publikací, které mají za cíl přípravu předškoláka. Je dobré sledovat následující oblasti:

Pracovně volní vlastnosti dítěte – dítě chce plnit úkoly, úkoly dokončuje, při neúspěchu to nevzdává, úspěch ho motivuje do další práce.

Řeč – dítě zvládá výslovnost všech hlásek, případně navštěvujete logopedii a budete pokračovat dle jejich instrukcí. Dále nás zajímá artikulační obratnost dětí a vyjadřovací schopnosti souvislého vyjadřování s využitím aktivního slovníku.

Grafomotorika/vizuomotorika – dítě zvládá správný úchop psacího náčiní, není silný tlak na podložku, vedení ruky je plynulé a uvolněné od ramenního kloubu, přes loket až k zápěstí. Dítě si již zvolilo jednu ruku, kterou drží psací náčiní. Dále dítě zvládá spojování bodů čarou dle předlohy (např.spojovací obrázky, apod.). K nácviku je dobré využívat trojhranný program, grafomotorické listy (např. J. Bednářové, která obsahuje i metodiku nácviku). Předmatematické představy – dítě zvládá pojmy o více/o méně, číselná řada nejlépe do 10, sestupná od 5. Patří sem též základní znalost geometrických tvarů, barev, velikosti a schopnost třídění dle více kritérií.

Prostorová orientace a pravolevá orientace – dítě rozpozná první, poslední, hned za, hned před, pravá, levá, nahoře, dole, uprostřed.

Percepční oblasti – zraková a sluchová percepce. Do zrakové percepce patří schopnost rozlišování obrázků, které se liší detaily, směrem případně velikostí. Do zrakové percepce též patří zraková paměť, kterou lze rozvíjet formou her (Kimovy hry, pexeso, apod.). Do sluchové percepce patří schopnost sluchového rozlišování di,ti,ni/dy,ty,ny, ž,š,č/z,s,c, délky ve slovech, schopnost dělení slov na slabiky a určení počtu slabik, rozpoznání první hlásky ve slově, schopnost vymyslet slovo na určitou hlásku, není nutné rozpoznání poslední hlásky ve slově (ideálně souhlásky), avšak ukazuje to na zralost této oblasti.

Sociální zralost – dítě je schopné si říct, co potřebuje, komunikuje s dospělými i vrstevníky, je schopné vydržet určitý čas bez přítomnosti rodiče.

Velmi dobré je komunikovat s učitelkami v mateřské škole a důvěřovat schopnostem dítěte, i svému odhadu. Vstup do školy je mezníkem v životě dítěte, ale dítě připravené na školu má radost ze vzdělávání a setrvání v MŠ by nebylo pro takové dítě vhodné.

V současné situaci je zapotřebí vyšetření školní zralosti přesunout na pozdější období. Všechny PPP počítají s nutností toto zvládnout a jsou na to připraveny. Postup u zápisu bude pouze informativní, že ještě zvažujete, zda je či není dítě zralé do školy a následně do školy dodáte potvrzení PPP, pokud dojde k doporučení odkladu školní docházky.

Školy zahájí zápisem správní řízení o zápisu, které se následně tímto přeruší a vydá rozhodnutí o odkladu. Pokud už budete mít rozhodnutí o přijetí hotové a doporučení odkladu dostanete až poté, tak se toto správní řízení obnoví a škola vydá nové rozhodnutí. Přesto se budeme všichni snažit touto službou začít při obnovení provozu a v nejrychlejším možném čase všechno zvládnout.

Pokud Vám končí platnost Doporučení ke vzdělávání, kontaktujte prosím pracovníka PPP a domluvte se na konkrétním dalším postupu. Pokud je v Doporučení personální podpora (asistent pedagoga, apod.), tak pracovník PPP toto prokonzultuje s příslušnou školou, pokud není personální podpora, tak ukončení platnosti Doporučení neznamená ukončení veškeré podpory dítěte a doporučení v něm popsaná budou pokračovat do kontrolního vyšetření.

S touto náročnou situací je třeba se vypořádat tím, že je třeba dětem objasnit, že tato skutečnost neznamená, že mají prázdniny, i když nechodí do školy, ale přesto je možné režim upravit dle situace každé rodiny. Slovo režim považuji za naprosto klíčové. Jednotný návod na nastavení režimu dne není, ale je zapotřebí se na něm s dětmi domluvit a následně ho dodržovat. Pokud dojde ke změně, tak vysvětlit, proč k ní došlo (hezké počasí, zajímavý program v určitý čas, apod.), a dále pokračovat dle dohody.

Režim doporučuji nastavit jak na školní povinnosti, například dvě hodiny ráno s přestávkami, dvě hodiny odpoledne s přestávkami. Mezitím domlouvat možnosti trávení společného volného času, aby průběžně zahrnoval zájmy všech, ale též nezapomínat na trávení samostatného času každého člena domácnosti. Je zapotřebí se udržet co nejvíce klidu, i za
cenu drobných ústupků, pokud budou efektivní.

Vzhledem k budoucímu plnění úkolů ve školním prostředí je zapotřebí zjistit, zda dítě odmítá pouze nějaký typ úkolů. Zda je vhodně zvolená délka a náročnost, zda k tomu potřebuje podporu dospělého a ujištění, že to dělá správně. Děti se teprve musí naučit, jak mají pracovat, a není dobré předpokládat, že si umí se vším poradit… Jaká je role rodiče: ujistit dítě, že to spolu zvládnou, že mu ukáže, jak se to dělá. Zatím děti začínají a na začátku je v pořádku dělat chyby a postupně se to bude zlepšovat.

Rodiče by měli zachovat klid, pokud dítěti něco nejde, jelikož jsou v období rozvoje centrální nervové soustavy a cíleným cvičením se spousta těchto nedostatků docvičí a dozraje. Zároveň je zapotřebí si uvědomit, že volba úkolů by měla jít od jednodušších po složitější a pružně reagovat na schopnosti dětí. Úkoly je zapotřebí dokončovat, proto když vidíme na dítěti únavu, tak úkol můžeme zkrátit, avšak s informací, že např. dokončíme řádek a bude přestávka… Pokud je dítě unavené, tak nemůže podávat kvalitní výkony a druhotně může docházet k demotivaci z neúspěchu.

Setkání s vlastní nedostatečností je velmi náročné jak pro dospělého, natož pro děti, které mohou popustit své emoce při neúspěchu. Jak v takové chvíli zachovat klid je otázka, která se nabízí. Můžete zkusit dítěti dát pochopení, že rozumíte tomu, že se zlobí, že není snadné opakovaně zkoušet něco, co mi nejde, ale vy jste tam s ním a připraveni pomoct. Dobré je si u těchto situací uvědomit, jak se my dospělí cítíme a chováme, když nám něco nejde a to máme již daleko více zkušeností, než děti v tomto věku. Pro pokračování je dobré využívat pozitivní motivace a podporu „pomůžu ti, zkusíme to spolu, když budeme zkoušet, tak se to bude zlepšovat, apod.“ Dobrá cesta je též nenechat dítě chybovat a pokud vidíme, že nejde správnou cestou, tak ho zastavit a upozornit na správné řešení s vysvětlením.

Děti v tomto věku ještě nejsou velmi často připravené na samostatné plnění úkolů a je zapotřebí podpory dospělého.

Pokud to samy děti vyžadují, že budou tyto úkoly dělat samostatně, tak pokud to zvládají, tak určitě ano, pokud často chybují, tak je potřeba jim citlivě vysvětlit, že si to spolu nejdříve vysvětlíte, procvičíte a potom to samo určitě zvládne lépe. Pokud děti samy úkoly dělat nechtějí, tak důvodů může být několik, např. dítě si nevěří, dítě chce mít podporu dospělého, apod. v tom případě doporučuji nenutit k samostatnému plnění úkolů, ale zorganizovat si činnosti tak, aby rodiče mohli být dětem nápomocni.

Trávení času dětí na telefonu či tabletu je problém každého dnešního rodiče od určitého věku dětí. Není možné úplně tyto technologie vynechat a v současné chvíli je to i způsob udržování kontaktu s kamarády a blízkými. Jako správný směr se mi jeví nastavit jistá pravidla hry. Při konkrétních činnostech nebudou na telefonu žádní členové rodiny (ano občas i dospělí říkají dětem, že nemají koukat do telefonu, a přitom u toho odpovídají na zprávy, reagují na různé články, apod.).

Dále je možné využít tyto technologie i do vzdělávání, zorientovat se v různých výukových programech, procvičovacích aplikacích. A část volného času možno ponechat dětem na volnou zábavu dle volby dětí (s jistou kontrolou dospělého).

Časové rozvržení je na každém z Vás, každý má svou míru tolerance, přístupu a není možné ho zobecňovat a škatulkovat. Zároveň je zapotřebí ukázat dětem i další možnosti trávení volného času bez těchto technologií. Nelze předpokládat, že se děti bez nich zabaví samy, jelikož je to musí někdo naučit. Často by děti také musely vyvinout značné volní úsilí, aby takovému lákadlu odolaly a potřebují k tomu naši podporu. Takže nejdřív jim musíme ukázat cestu a potom ji můžeme vyžadovat.

V tomto případě bych doporučila obrátit se na konkrétní paní učitelku, která zasílá velké množství úkolů a individuálně se domluvit, v čem máte problém, jak můžete požadavky od ní upravit, abyste to zvládli. Také je dobré se podívat na styly učení, které v domácím prostředí využíváte. Některé děti potřebují častější přestávky mezi úkoly (obzvláště menší děti a případně děti se snadno unavitelnou pozorností), některé děti potřebují neustálou podporu dospělého (a dokud ji potřebují, tak je dobré jim ji poskytnout), možná z důvodu nejistoty, ale též kvůli tendenci odbíhání od úkolů. Je to náročné skloubit dohromady roli rodiče a učitele zároveň, ale možné to je, když si obě strany budou vzájemně naslouchat a najdou si v tom funkční systém.

Poslední důležitá informace, doma by mělo docházet k procvičování a opakování učiva, nikoliv ke zkoušení (kromě samostatných starších dětí, které již přípravu zvládají a jenom se tímto ujistí, že to umí). A pozor na časté upozorňování na to, co dítě nezvládá, je zapotřebí také najít to, co mu jde.