Rozvoj sociální zralosti u předškoláků

„Citová a sociální zralost je základním předpokladem pro učení, pro efektivní školní práci i pro začlenění se do kolektivu. Když je dítě klidné, vyrovnané, sebejisté, tak se lépe soustředí“ (Otevřelová, 2016).
Děti se skrze tzv. sociální učení učí orientovat ve vztazích, situacích, osvojují si vhodné způsoby chování, komunikace. Sociální učení se nejčastěji děje nápodobou, a to zejména osob nejbližších – rodičů, kteří pro své děti reprezentují model chování. Proto je při výchově nezbytné, aby se rodiče chovali tak, jak si přejí, aby se dítě chovalo k nim a ke svému okolí.

Jak podpořit rozvoj sociálních dovedností, uspokojit emociální a sociální potřeby dítěte?

• Věnujte dítěti pozornost: naslouchejte mu, když něco říká, projevujte zájem o jeho hru či jiné činnosti.
• Přijímejte dítě takové, jaké je: dávejte najevo lásku, projevujte vřelý zájem, poskytujte citovou jistotu.
• Projevujte empatii, podporu, posilujte žádoucí chování: tzn. všímejte si i drobných pokroků, ty pojmenujte a dítě oceňte – tím se vhodná reakce zpevňuje.
• Snažte se pochopit jeho potřeby: dítě v tomto věku je v uspokojování svých potřeb závislé na dospělém, vnímejte, co Vaše dítě zrovna potřebuje, vycházejte z pozorování, zkušeností a temperamentu dítěte.
• Nastavte hranice a zároveň ponechte prostor pro prosazení se: dítě by mělo mí možnost říct svůj názor, prosadit svou vůli, ale zároveň by mělo být vedeno k naslouchání druhých, hledání kompromisu, učit se případně ustoupit. Učí se také vnímat své potřeby, usiluje o jejich naplnění, avšak ne na úkor ostatních, umí oddálit či potlačit své potřeby ve prospěch druhého apod.
• Umožněte rozvíjet sociální dovednosti: častý kontakt s dětskou vrstevnickou skupinou i mimo MŠ (např. hřiště, zájmové aktivity), kontakt s širší rodinou (prarodiče, tety, strýcové, bratranci, sestřenice).
  Zmíněné principy vypadají jednoduše, avšak jejich úspěšná realizace může být obtížná. Každé dítě je jiné, v požadavcích na něj je nutné si uvědomit, jaké jsou jeho možnosti, potřeby, tempo vývoje a flexibilně reagovat na aktuální situaci. Emocionální a sociální vývoj ovlivňuje řada faktorů, a proto se rodiny ve svých výchovných postupech často liší (např. sociokulturní a ekonomické podmínky, výchovný a životní styl rodiny, osobnostní charakteristiky jednotlivých členů, zdravotní stav dítěte, komunikační schopnosti…).

Co by mělo školsky připravené dítě v rámci sociálních dovedností zvládat?

• Zdvořilostní chování: pozdravit, rozloučit se, poděkovat, odpovídat na otázky…
• Dodržuje pravidla slušného chování.
• Přiměřeně komunikuje v cizím prostředí s dalšími vrstevníky či dospělými.
• Správně reaguje na pokyny autority.
• Zvládá krátkodobé odloučení od rodičů a je činné i bez jejich opory.
• Dokáže adekvátně reagovat na změny, přizpůsobit se.
• Umí počkat, až na něj přijde řada.
• Spolupracuje, zapojuje se do skupinových činností, pomáhá.
• Kamarádí se (nemusí se všemi, některé děti uzavírají přátelství s jedním či dvěma dětmi).
• Domluví se s ostatními, vyjádří své potřeby a nápady.
• Udržuje pořádek ve vlastních věcech, orientuje se v nich.
• Začíná rozlišovat mezi hrou a úkolem – rozvíjí smysl pro povinnost, dokončení započaté práce.
• Má kladný vztah k práci.
• Rozvíjí emoční stabilitu - v případě nezdaru dítě situaci překoná bez výbuchu vzteku či nadměrného pláče.`

Proč jsou sociální dovednosti pro život stěžejní?
Sociálně zdatné děti bývají v kolektivu oblíbenější, vyhledávanější, dostávají více pozitivních zpětných vazeb, což podporuje sebevědomí, přináší to pocity spokojenosti, zakotvenosti. Sociální dovednosti často hrají roli při prevenci rizikového chování či duševních obtíží (např. agresivita, záškoláctví, závislostní chování, pocity izolovanosti, deprese apod.).

Zdroje:
OTEVŘELOVÁ, Hana. Školní zralost a připravenost. Praha: Portál, 2016. ISBN 978-80-262-1092-4.
BEDNÁŘOVÁ, Jiřina a Vlasta ŠMARDOVÁ. Diagnostika dítěte předškolního věku: co by dítě mělo umět ve věku od 3 do 6 let. 2. vydání. Ilustroval Richard ŠMARDA. Brno: Edika, 2015. Moderní metodika pro rodiče a učitele. ISBN 978-80-266-0658-1.
LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.
MATĚJČEK, Zdeněk. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1987.