Výuka doma
V době, kdy se učíte spolu doma s dítětem se specifickými poruchami učení se na chvíli stáváte odborníky vy. Jistě budete pociťovat rozdíl v tom kolik času věnujete dítěte při učení nyní, než když škola běží za klasického pochodu. Tento čas hraje důležitou roli, protože vyžaduje, abyste dokázali být dostatečně dlouho trpěliví a dokázali dlouhodobě zaujmout individuální přístup ke specifickým potřebám vaší ratolesti. A to nemusí být vůbec jednoduché. Doporučujeme několik klíčových kroků, které by vám mohli pomoci při společném učení, které je specifičtější vlivem dyslexie, dysgrafie, či dysortografie, dyskalkulie. Dále vám jistě také pomůže nahlédnout do doporučení, které máte z PPP, původně mířeného do školy, teď se bude hodit vám. Tady najdete informace obecnější, v doporučení více šité na míru k potřebám konkrétně vašeho dítka.
KLÍČOVÉ KROKY
-
Krok - pochopení - mít dostatečné informace o tom, co daná obtíž dítěti způsobuje, jak ho ovlivňuje, kde se promítá, do jakých konkrétních předmětů.
-
Krok - zásobník pomůcek - mějte na paměti, že když se dítě zasekne a nejde to, nedělá to schválně, pravděpodobně za tím bude vážnější důvod, ptát se spíš jak na to? než proč to nejde?... nabídnout jiný způsob (najdete prakticky - v zásobníků doporučení a pomůcek viz níže) jako např. jednoduchou pomůckou může být i krátká pauza, přečtete kus textu i za dítě (pokud se jedná o pochopení zadání), poskytnete dostatek času a buďte trpěliví ale i důslední.
-
Krok - zohlednění - citlivý přístup bez zbytečných komentářů a neverbálních projevů. Pomáhá:
- Být k sobě upřímný, nechce se vám do toho stejně, jako vašemu dítěti. To máte společně. Co by vám pomohlo, aby se vám pracovalo lépe. Pomůže stanovit si čas. Určit si počet pauz. Odměna na závěr. Úsměv na 1.místě.
Zkuste si!
-
Mám chuť obracet oči? Ne,usmějte se, dítě za to nemůže , procvičujeme.
-
Mám chuť říct něco nevhodného? Napočítám do 10, napiju se vody a poskytnu konstruktivní radu.
-
Už nemůžete vy? To je dobrý čas pro pauzu, prostřídání činnosti něčím, co udělá radost vám i dítěti.
-
Vidíte chyby, máte potřebu na ně upozorňovat? “Takhle né, zase to máš špatně, špatně apod.” STOP. Zkuste to jinak, zdůraznit co jde, co se daří, pochvalte i za malé krůčky.
-
Nepřehlcujte dítě radami, pokyny, postupy, návody - nechte ať si zkusí přijít na řešení i samo a i kdyby vám bylo jasné, že řešení, které navrhlo vaše dítě nemá šanci na úspěch, nechte ať si to zkusí, dejte mu důvěru a možnost poučit se ze zkušenosti a jen pozorujte, jak se učí